K poskytování služeb a správné funkčnosti tyto webové stránky používají soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Pokud nesouhlasíte, prosím, opusťte tyto stránky. Více informacíSouhlasím

Základní a mateřská škola, Všestary

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK očima Terky Havlíčkové (VII.A) a Míši Holubcové (VIII.A)

Terka:

PONDĚLÍ

Všechno to začalo v pondělí 18. března v 10:30 před školou. Začaly se tam totiž scházet děti ze sedmé a osmé třídy. Všichni se zavazadly na pět dní, odjížděli jsme totiž na lyžařský výcvik do Ski resortu Černá hora-Pec.

Po dlouhém nakládání zavazadel se konečně autobus pomalu rozjížděl směrem do Jánských lázní do hotelu Astoria, kde jsme bydleli. Cesta uběhla docela rychle, protože se všichni na lyžák těšili. Před hotelem jsme udělali dlouhého hada. Postupně jsme vyložili kufry, přeskáče, lyže a snowboardy. Byla to zábava.

Hned první den se už lyžovalo. Učitelé nás rozřadili do tří skupin:

1 -  lyžaři pokročilí (paní uč.  Knířová)

2 - dobří lyžaři (pan uč. Kozderka)

3 – začátečníci (paní uč. Jirková)

Snowboardisti byli rozděleni na:

1 – nejlepší snowboardisty    

2 – snowboardisty začátečníky

Ale všechny snowboardisty vedl pan učitel Martin Blahota.

ÚTERÝ

Pořádně se začalo lyžovat až v úterý 19. března. Dopoledne byl sníh krásně upravený a lyžařské jedničky a dvojky se vydali na Hofmanky, krásnou sjezdovku s vyhřívanými sedačkami.  V poledne všichni hladoví lyžaři i snowboardisti ocenili k obědu kuřecí paličky s rýží.

Odpoledne bylo už docela teplo a oblíbené sjezdovky jako Hofmanky byly rozježděné, a tak se družstvo paní učitelky Knířové  rozhodlo vydat se na sjezdovku zvanou Protěž.

A večer na nás čekalo zdrcující rozhodnutí našich drahých pedagogů… sebrali nám mobily! Ze žalu už si ani nevzpomínám, co bylo k večeři.  Ale skoro všichni pili malinovku a poslouchali, jak to bude na lyžáku chodit další tři dny.

STŘEDA

Ve středu jsme všichni zjistili, že fyzicky nejnáročnější částí výcviku bude vyškrábat se s lyžemi či snowboardem po schodech k lanovce.  Zatímco lyžaři z dvojky měli volné jízdy na Hofmance, jedničky trénovaly průpravu carvingového oblouku.  Mám ale pocit, že to dopoledne byla silnější gravitace, než bývá obvykle.  Nevím, jak na tom byli snowboardisté, ale to vám ráda zodpoví Adél Lindrová nebo Míša Moravcová. Odpoledne jsme jezdili už téměř všichni carvingový oblouk - až na Fanouše, který se nemohl zbavit nadbytečné gravitace.  A dvojky myslím trénovaly jako jedničky carvingový oblouk.

dále pokračuje Míša…

Ve středu ráno jsme se dozvěděli, že nějací ze začátečníků, postoupí dál a půjdou na červenou sjezdovku. Hned ze začátku jsme se učili hranit. Já jsem doposud uměla jen plužit, a proto jsem byla dost pozadu. Nejvíce jsem se ale bála, když jsem se dozvěděla, že pojedeme pod lanovkou dolů. Nakonec to ale byl úžasný zážitek.  Večer jsem ze sebe měla dobrý pocit a usínala jsem spokojená.

ČTVRTEK

Čtvrtek, jsem si užila ze všech dní nejvíce. Dopoledne jsem vylepšovala hranění a opravdu jsem si to užívala. Lyžování jsem si opravdu zamilovala. Byl tu sice menší problém a to v podobě mých holení, ale na to jsem skoro zapomněla. Když jsme jeli dolů, chtěla jsem trochu zrychlit, protože jsem byla oproti ostatním dost pomalá. Sice jsem spadla, ale přišla jsem na to, že jezdit rychleji, je o mnoho jednodušší a zábavnější. (Doposud jsem nespadla) Odpoledne jsem tedy jezdila o dost rychleji a užila jsem si to dvakrát tolik. Večer jsem byla ale velice smutná a myslím si, že jsem nebyla jediná, která nechtěla další den domů.

PÁTEK

Poslední budíček. Hodně dětí si balilo už před snídaní. Já ale ležela v posteli a užívala jsem si klidu. Po snídani jsem ale sprintovala do pokoje, abych si rychle sbalila. Oblékla jsem se, nazula přeskáče, sbalila lyže a vyšla před hotel. Nahoře jsem sice sjela jednu jízdu, ale pak jsem byla tak unavená, že jsem musela už jen odpočívat. Po předraženém jídle a pití, mě čekala poslední jízda dolů. Nejraději bych tam zůstala ještě týden. To ale nešlo. Před hotelem jsme počkali na autobus. Když přijel, naložili jsme zavazadla a odjeli domů. Neříkám, že mě přivítání rodičů netěšilo, ale opravdu bych tam ještě chtěla zůstat.

Chtěla bych poděkovat všem, co to tam s námi vydrželi. Byl to úžasný týden a myslím, že na to budu ještě dlouho vzpomínat.

Děkuji.

I my Vám děvčata děkujeme za pěkné shrnutí celého týdne.

A zase někdy příště na bílém „manšestru“.

SKOL!

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK
/webconfig/uloziste/9a843ad59983cc94f6a7701269a16530_100x100.jpg/webconfig/uloziste/1c335059374a7c5ebf7de7751e1c5ae3_100x100.jpg/webconfig/uloziste/471cfced4d9137f6372b3b2b9b8c2594_100x100.jpg/webconfig/uloziste/2c810524884911b0ab6434bff63e797d_100x100.jpg/webconfig/uloziste/40aaaab5f656791f951b3e8c90b8a893_100x100.jpg/webconfig/uloziste/afb0acb2fd0c641cc52f5ed28d95b09e_100x100.jpg/webconfig/uloziste/270f5055baa093daea451d282f297510_100x100.jpg/webconfig/uloziste/f8171c9d24c8b0d28140ea607eb0a196_100x100.jpg